Domů / Slovník / Operační paměť
Sociální sítě

Připojení k Facebooku
Přihlásit se
Odběr novinek
Facebook Facepile
Proč nakupovat u nás?

1) jsme na trhu od roku 2006 
2) veškeré zboží na eshopu skladem 
3) jsme rychlí, při objednávce do 12 hodin, expedice týž den 
4) stovky produktů skladem 
5) kamenná prodejna v Praze 4 
6) věrnostní slevy při opakovaných nákupech 
7) možnost rychlého nákupu také přes chytré mobily 
8) možnost výměny, nebo vrácení zboží 
9) bezplatné poradenství

Slovník: Operační paměť
Operační paměť Operační, vnitřní neboli hlavní paměť počítače (anglicky main memory, internal memory, primary storage) je paměť umožňující čtení i zápis používaná pro dočasné uložení zpracovávaných dat a spuštěných programů.

Operačnívnitřní neboli hlavní paměť počítače (anglicky main memory, internal memory, primary storage) je paměť umožňující čtení i zápis používaná pro dočasné uložení zpracovávaných dat a spuštěných programů.

Přístup k operační paměti je mnohem rychlejší než k vnější paměti; procesor pomocí adresy přímo vybírá požadovanou buňku operační paměti. Paměť je s procesorem spojena pomocí rychlé sběrnice; pro další urychlení se mezi procesor a operační paměť vkládá rychlá vyrovnávací paměť typu cache, která mívá 2 až 3 úrovně.

V současných počítačích je operační paměť realizována jako polovodičová paměť typu RAM, která je volatilní (ztrácí informaci při odpojení napájení) a kvůli nižší ceně obvykle dynamická (obsah paměti je třeba občerstvovat pravidelným čtením všech řádků).

Operační paměť je nepostradatelný fyzický prostředek, který je spravován jednou z hlavních části operačního systému. Uchovává nejen kód programů, respektive procesů spolu s mezivýsledky a výsledky jejich činnosti, ale i stav dalších prostředků a základní datové struktury jádra.

Fyzický adresový prostor (FAP) paměti se jeví jako souvislý prostor paměťových míst (buněk) určité velikosti (typicky 1, 2, 4 nebo 8 bytů). Tyto buňky jsou pak lineárně adresovány adresami pevné délky. Velikost tohoto prostoru je omezena buď kapacitou a počtem paměťových modulů nebo velikostí adresy (adresa o velikosti n bitů umožňuje adresovat 2n paměťových míst).

Moderní procesory obvykle používají různé metody překladu adres a virtualizace paměti, takže každý proces může adresovat vlastní logický adresový prostor nebo několik adresových prostorů.